SRT V REHABILITACI

1. Rehabilitace všeobecně

Systém rehabilitačních přístupů a metod v oblasti mozkových hybných poruch je velice rozvětvený a nabízí mnohou úzkou specializaci. Dnes už není pochyb o výhodnosti kombinace těchto specializovaných metod, které tak zvyšují svůj dílčí efekt a přináší postiženému léčbu v holistickém pojetí, tedy rehabilitaci ucelenou. Pod pojmem rehabilitace si můžeme představit interdisciplinární obor, který zahrnuje péči zdravotnickou,sociálně-právní a pedagogicko-psychologickou. Takovýto široký obor ale vyžaduje koordinátora, který by sledoval individuální vývoj klienta a vždy aktuálně podle jeho zdravotního stavu, podle pedagogicko-psychologických a sociálních potřeb volil účinné rehabilitační přístupy, případně podporu v běžném životě, a který by určoval optimální kombinaci jednotlivých složek v dané vývojové fázi nemoci.

2. Koordinace léčby

V systému rehabilitace ani v samotné její součásti-fyzioterapii takovýto pojící článek na odborné úrovni až na několik málo výjimek , např. střediska rané péče nebo některé stacionáře, neexistuje. Tuto náročnou a zodpovědnou roli jsou nuceni přebírat rodiče, kteří jako laici rozhodují o výběru léčebných metod spíše nahodile (dle posbíraných informací). Nutno zdůraznit, že přes nevýhody tohoto řešení je aktivní role rodičů při výběru terapií velice žádoucí a přispívá k celkově lepšímu výsledku komplexní léčby. Vždyť není kompetentnějšího člověka, který je schopen pochopit a mnohdy i řešit postižení dítěte, než je jeho rodič.

3. Diagnóza a prognóza

Diferencovaná vývojová diagnostika nám pomůže odhadnout rozsah a kvalitu funkční poruchy, pomůže k volbě vhodných terapií a k odhadu prognózy vývoje v oblasti fyzické a později i psychické. Porucha funkce CNS není neměnná, ale rozsah a závažnost leze determinuje možnosti léčby. Nelze vždy stavět jasné prognózy. Vývoj nemoci má individuální charakter, různý průběh a je zatížen mnoha vlivy. Důsledky provází jedince celý život, a proto je třeba terapie integrovat jako nedílnou součást života postiženého. Včasná diagnostika a bezprostřední započetí cvičení na neurofyziologickém podkladě jsou předpoklady pro využití největších schopností plasticity, regenerace a tvorby neuronálních spojů CNS v tomto raném období. Profesor Vojta zdůrazňuje, že třetí trimenon je rozhodujícím obdobím ve vývoji patologické motoriky, od tohoto období již nelze napravit bez důsledků špatnou diagnózu a následující nevhodnou terapii. Ve 3. trimenonu je poslední možnost i u těžkých případů zvrátit nebo omezit patologický vývoj a navodit vývoj normální. [29]

4. Výběr terapeutických metod

Na seminářích a kurzech SRT vysvětluji principy, cíle a možnosti výsledků jednotlivých metod a přístupů nejen rodičům, ale i lékařům, fyzioterapeutům, logopedům a speciálním pedagogům. Ve správné volbě léčebných přístupů, v jejich návaznosti a načasování, vidím základní předpoklad ke zvyšování účinnosti celkové rehabilitace. Již v takové kombinaci různých léčebných metod tkví synergický princip, který je také základem SRT.

Základním pilířem rehabilitace je téměř celoživotně fyzioterapie, která pak zvláště v počátečním období vývoje dítěte převládá. Postupem času je smysluplné přibírat další pro akceleraci vývoje podpůrné a na prevenci důsledků postižení zaměřené terapie jako např. fyziatrie, logopedie, vývojová ergoterapie, SRT, hipoterapie.

Mozkové hybné poruchy nezahrnují výhradně jen poruchy hybných funkcí, ale promítají se zpravidla do více oblastí. Časté bývají kombinované vady, které postihují následující oblasti:
motorika » postižení tělesné,
psychika » mentální retardace,
smyslové orgány » zrakové, sluchové a fatické poruchy.

V rámci rehabilitace je třeba věnovat pozornost všem oblastem a využívat možnosti vzájemného pozitivního ovlivňování. Zdravý mentální vývoj se projevuje mimo jiné motivací k činnosti, k volní hybnosti. Dá se zjednodušit, že psychika je hnací silou motoriky. Motorika se také odvíjí od senzorických vjemů, které mozku zprostředkovávají smyslové orgány. Všechny senzorické dráhy přivádějí do mozku informace, které se následně dostanou také ke všem motorickým drahám. Tyto informace jsou současně vjemy, které ovlivňují zážitkovou, paměťovou a emoční oblast, tedy souhrnně psychiku. Vzájemné souvislosti, které lze v rehabilitaci využít, znázorňuje obrázek 1.